Sára, Zoe a Forest

Text který je uveden níže, je sepsaný přímo Kateřinou Musilovou. Tolik pocitů a empatie k němé tváři vyjádřeno slovy! Prosím o přečtení!

"....jsem to já, já z mnoha beze jména, která Vám chce vyprávět o tom dni, jenž mě změnil život.
Žili jsme v malých kotcích, kde byla zima a zápach ( bohužel jsme neměli možnost výběhu ven, a i když jsem se styděla, musela jsem vykonávat svou potřebu uvnitř) ale byl to můj domov. V podstatě jediný domov, který jsme znali.
Byli jsme slušně velká rodina.
Občas jsme dostali něco k jídlu, skoro pořád rodili štěňata. Občas někdo z nás zmizel, a už se nikdy nevrátil.
Jednoho dne přišla řada na mně.
Mně a mý dva kamarády nacpali do malé mřížové přepravky, dali do auta a někam odvezli.
Byla tma, jeden ke druhému jsme se strachy mačkali a čekali co se bude dít.
Když nás v té tmě náš člověk vyložil na zastávku autobusu byla noc, pršelo a byla zima.
Odjel....
Ale přes ty mříže jsem mohla vidět hvězdy a měsíc.
Ani nevím kolikrát se vystřídal měsíc se sluncem, neumím to spočítat.
Občas kolem projel autobus.
Tohle ráno se na nás usmálo štěstí v podobě hodné tety, která nás někam odvezla a tam si nás odvezla jiná hodná teta.
Mluvila o nějakém útulku, ale co to je, nevěděl nikdo z nás.
Chlácholila nás vlídným slovem, dostali jsme úžasnou baštu a byli v teple a suchu. Moc se nám to líbilo, i když strachu jsme se nezbavili. Teta slíbila, že už bude jenom dobře, že se o nás postará. Hladila nás po kožíšku. To byl první docela příjemný kontakt s lidmi.
Objevila naše podnájemníky v kožíšku, kteří nás štípali a kousali ve dne v noci.
Někomu volá!
Opět jsme byli v kleci a v autě.
Zradila nás!? Tolik otázek se mi honí v hlavě.
Teta si všimla našeho strachu v očích ,pohladila nás a pravila, že nám jen jiná hodná teta pomůže od blešek. Aha tak takhle se naši podnájemníci jmenují.
Potom se prý vrátíme zpátky, jo a prý nám najde ty nejhodnější pánečky.
Auto zastavilo. Ocitli jsme se v teplé a světlé místnosti. Vonělo to tam po pejscích a vodě !!?
Dvě hodné tety nás hladily, chovaly a slíbily, že nám od blešek pomůžou.
Zase na nás pršelo, ale byl to jiný déšť, tenhle byl teplý a voněl po bylinkách. Drbaly nám kožíšek a děsně se nám ulevilo.
Ta jedna teta přišla na moje malé tajemství, které jsem měla v bříšku. A od té doby mi začali říkat těhulka.
Ještě nás opusinkovali ,pochovali a nechali odpočinout na teplém pelíšku.
Přijela ta teta z útulku a odvezla k sobě domů, dostali jsme teplý pelíšek a tůze dobrou mňamku.
Usnuli jsme s nadějí, že už se nikdy do toho pekla nevrátíme.
I přes to, co jsme zatím prožili, Vám lidičky přísahám, že jsem na Vás nezanevřela a ještě jednou to s Vámi zkusím.
Když mi otevřete své srdce a domov, tak já Vám na oplátku dám tu nejčistší a bezmeznou lásku. A to mluvím i za své psí kamarády.
Ještě nás prý čeká dlouhá cesta k úplnému uzdravení, než budeme moci k Vám do nového domova.
Prý musíme k psímu doktorovi, a nebude toho málo.
Proto jsem Vás chtěla požádat jménem svým a svých psích kámošů o finanční podporu, třeba i malou, každá koruna prý pomáhá.
Věřte mi, že kdybych věděla, kde ty korunky vyhrabat, tak bych hrabala tak dlouho, na co by ty moje psí tlapky stačily.
Děkuji, že jste si přečetli můj příběh.
Jo a skvělá zpráva, poprvé ve svém životě máme své jméno!
Říkají nám Sára, Zoe a Forest " 

Všichni pejsci nalezli nový, šťastný domov!